Přeskočit na obsah

David Riesman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Riesman
Narození22. září 1909
Filadelfie
Úmrtí10. května 2002 (ve věku 92 let)
Binghamton
Alma materHarvard Law School
Harvardova kolej
Povolánísociolog, advokát, vysokoškolský učitel, spisovatel a právník
ZaměstnavateléChicagská univerzita
Univerzita v Buffalu
Harvardova univerzita
OceněníPrix Alexis de Tocqueville (1980)
Nevitt Sanford Award for Outstanding Professional Contributions to Political Psychology (1980)
RodičeDavid Riesman
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

David Riesman (22. září 1909, Philadelphia10. května 2002, Binghamton) byl americký právník a sociolog. Celosvětovou proslulost získal díky své knize Osamělý dav (The Lonely Crowd) z roku 1950.

Osamělý dav

[editovat | editovat zdroj]

V knize Osamělý dav se Riesman pokusil analyzovat moderní společnost. Kriticky nahlíží především společnost konzumní. Riesman v knize rozlišuje tři typy osobnosti, které jsou charakteristické pro různé epochy dějin:

  • Tradičně řízený člověk – podléhá především svému bezprostřednímu okolí, které mu zprostředkovává hlavní ideologii společnosti
  • Niterně řízený člověk – byl obvyklým typem osobnosti v raných fázích modernity, svou hodnotovou orientaci zvnitřní v dětství, a tou se pak řídí po celý život, do značné míry nezávisle na vnějších vlivech
  • Vnějškově řízený člověk – je typickým v konzumní fázi moderní společnosti, je podobně jako tradičně řízený člověk silně ovlivnitelný svým okolím, nikoli však tím bezprostředním, naopak je atomizován a osamělý, a ovlivňují ho hlavně masová média, reklama a autority moderních mocenských systémů.

Koncept má blízko k teoriím Ferdinanda Tönniese (Gemeinschaft a Gesellschaft) či Émila Durkheima (mechanická solidarita versus organická solidarita), Riesman však přidává kritiku nejaktuálnější fáze moderní společnosti, čímž předjímá kritiku Marcuseho či Baudrillardovu.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jirák, Jan, Köpplová, Barbara: Média a společnost, Praha, Portál 2003.
  • Reifová, Irena a kol.: Slovník mediální komunikace, Praha, Portál 2004.